Přírodou Balinského údolí

Mlýny

V Balinách nalezneme dva mlýny. Dolní mlýn, u kterého právě stojíte, a mlýn Čermákův na druhém konci obce, kde dnes najdete pilu. Tak jako mnohé další budovy skrývá i tato ve své historii pohnuté osudy svých majitelů. A je to hlavně dílo náhody, že se může pochlubit vnitřním zařízením, které se dochovalo tak, jak jej v 50. letech minulého století zanechal poslední mlynář Cyril Doležal.

Mlýn nám může připomenout dobu, kdy lidé neznali uhlí ani ropu a veškerá energetická spotřeba byla závislá na dřevě a vodní síle. Aby mohli využívat vodní energii řek co nejúčinněji, vytvářeli na řece jezy. Také řeka Balinka je přehrazena celou kaskádou jezů. Ty dodnes slouží ke zvýšení hladiny a zadržení většího objemu vody.

Od jezu, který najdete dále po proudu v obci, byla voda vedena náhonem na mlýnské kolo. Pozůstatek náhonu můžete spatřit za touto tabulí. Doležalův mlýn měl kolo na horní vodu o průměru asi 3,5 m a šířce 1,8 m. Síla vody roztáčela kolo a dávala tak do pohybu i mlýnský kámen. Teprve po válce bylo kolo nahrazeno dvěma vodními turbínami. Transmise s turbínami byly v suterénu, zděné přízemí skrývalo válcové stolice se šrotovníkem a pytlovacím zařízením, ve dřevěném prvním poschodí byly vysévače a třídění mlýnských výrobků.

V mlýně se zpracovávalo obilí na mouku, krupici, kroupy a šrot. Více než třicet let také zásobovala v mlýně vybudovaná malá vodní elektrárna elektrickým proudem celou obec Baliny. Až v roce 1946 byly Baliny napojeny na státní elektrickou rozvodnou síť.

U mlýna bývalo i malé hospodářství s ¼ lánem půdy, několika kusy hovězího dobytka a drobným zvířectvem a také nedaleká kolomaznice, kterou můžete nalézt dále po proudu na pravém břehu Balinky.