Rybníky
Ke krajině Velkomeziříčska neodmyslitelně patří rybníky. Jejich historie je velmi stará a ty nejstarší vznikaly již záhy po kolonizaci kraje. Víme, že největší rybník na Velkomeziříčsku – Netínský Velký, byl v roce 1414 prodán, tedy musel existovat ještě dříve. Jeho masivní hráz navíc ukazuje, že v minulosti v něm bylo více vody a měl podstatně větší rozlohu než dnes. Rybníky byly nejprve zakládány v příhodných rovinatých a bažinatých polohách, později i na místech méně příznivých. K jejich zakládání se nejvíce hodily plošiny okolo Netína a Křižanova.
Zlatá éra rybníkářství trvala přibližně do konce 18. století. Od té doby se přestávalo vyplácet a mnoho rybníků zaniklo. V krajině z nich nacházíme jen zbytky prokopaných hrází.
Rybníky ustupovaly orné půdě a žírným loukám. Zatímco zemědělství se během 19. století stávalo produktivnější než kdykoliv předtím díky zdokonalenému obdělávání půdy, hnojení a lepšímu nářadí, rozvoj rybníkářství stagnoval. Ještě začátkem 20. století bylo z hlediska produktivity a hospodářského výnosu v celkem žalostném stavu. Snad i proto se rybníky nestaly ani předmětem první pozemkové reformy roku 1919.
Ke slovu se však hlásí práce J. Šusty na Schwarzenberském panství, který jako první zavedl intenzifikaci chovu ryb. Došlo ke zlepšení odchovu kapra, krmení, hnojení a vápnění. Opětovný rozkvět rybníkářství na Velkomeziříčsku je spjat se jménem hraběte Harracha, který v roce 1930 založil Rybářsko-hydrobiologickou stanici Františka Harracha ve Velkém Meziříčí. Pokrokový soukromý vědecký ústav za krátkou dobu své činnosti pozvedl úroveň rybníkářství. Chov ryb se tak znovu stal výnosný a konkurenceschopný. Po 2. světové válce přebírá znárodněné rybníky podnik Státního rybářství. Po roce 1989 vzniká akciová společnost Rybářství Velké Meziříčí, která hospodaří asi na 800 ha rybníků. Asi 250 ha rybníků zámeckého velkostatku spravují Lesy a rybářství s.r.o. Mnoho dalších rybníků je v majetku obcí, soukromých osob nebo Moravského rybářského svazu.
Rybníky se stávají cennými přírodními lokalitami. Řada staletí jejich existence vedla k vytvoření ekosystémů, které se velmi podobají přirozeným jezerům, jež v naší krajině nenajdeme. V dřívějších dobách, kdy výnos ryb závisel na přirozené potravě a úrodnosti rybníka, se i roční přírůstek pohyboval na úrovni přirozených jezer, tedy asi 30 až 60 kg/ha. Během 20. století stoupl výnos asi 10 x díky intenzifikaci. Svoji roli sehrál umělý odchov, šlechtění, krmení, léčení ryb a redukce přirozených nepřátel, dále hnojení, vápnění a odbahňování rybníků.
Rybníkářství u nás je po celou dobu existence zaměřené na chov kapra. Dříve tvořili velkou část výlovku také štika, lín a tzv. bílá ryba nebo také plevel – nechtěné druhy ryb, které se v rybníce množily samy od sebe (plotice, okoun). V dnešní době zcela převažuje kapr, významná je produkce pstruha duhového a síhů (maréna, peleď). Ostatní druhy se chovají vzácně, plevelné ryby se vyskytují jen minimálně. Některé druhy plevelných ryb se dokonce staly v rybnících vzácné (karas obecný, slunka obecná, mřenka mramorovaná). Naopak došlo k zavlečení nepůvodních druhů (střevlička východní, karas stříbřitý), které mohou být problematické pro ty původní.
Nenahraditelný význam rybníků v krajině
Rybníky mají významnou krajinotvornou a rekreační funkci, jsou důležité pro čištění a zadržování vody v krajině, přispívají k biologické rozmanitosti. Bohužel tyto funkce jsou dnes potlačené zájmem o maximální produkci ryb. Je pochopitelné, že cílem hospodáře je výnos.
Na druhou stranu to znamená přímý střet se zachováním krajinného rázu, biodiverzity a rekreačního významu. Protože požadavek maximálního výnosu je uplatňován bez výjimky všude, jsme svědky ztráty malebnosti krajiny a přírodních hodnot. Pokud se v rybnících nedá koupat, dochází k úbytku vodních ptáků, obojživelníků a vzácných vodních rostlin, je to daň za naši honbu za penězmi.