Tajemné jezírko
Jezírko opředené záhadami na jehož dně je prý ukryt zlatý zámek.
...Na dně jezera je zlatý zámek, do kterého se vchází zlatou branou. Ale kdo jí jednou projde, nikdy se už nevrátí, nikdy neuvidí slunce. Je prý v zámku uvězněn a zpět na svět smí jen za svitu hvězd, proměněn v bílý stín, nebo v bílého koně. V té podobě musí číhat na pozdní chodce a vábit je k jezeru. Tak se vypráví....
(Marie Benešová; Povídávalo se u nás...,1966)
Podle jedné pověsti stával kdysi na místě jezera dřevěný mlýn s lakomým mlynářem. Mlýn byl jedním krajánkem proklet a i s mlynářem se propadl do země.
Ještě na začátku 20. století se bájilo o tom, že jezero nemá dno. Proto se na příkaz továrníka Karla Jelínka pokusili hasiči vodu z jezírka vyčerpat. Dle pamětníků té události objevili uprostřed jezera v hloubce asi pět metrů kámen, pod nímž vyvěral silný pramen. Podle jiných domněnek vzniklo jezírko jako odříznutá část meandru řeky.
V druhé polovině 20. století bylo jezírko částečně zavezeno odpadem z podniků z Velkého Meziříčí. Po vyhlášení oblasti chráněným územím bylo zavážení zastaveno a jezírko částečně vyčištěno. Velká část odpadu nebyla však doposud odstraněna.
Najdeme zde hlavně drobné vodní organismy
Drobní příbuzní raka – perloočky dosahující velikosti jednoho až dvou milimetrů, mají tělo kryto průhlednou schránkou, pohybují se pomocí velkých větvených tykadel a živí se jednobuněčnými řasami. Buchanky jsou na rozdíl od nich dravé. Pohybují se také pomocí tykadel, po stranách těla mají dva váčky s vajíčky.
Vodní ploštice s nevábným názvem splešťule blátivá (Nepa cinerea) nám může na první pohled připomínat shnilý list. Tento dravý hmyz velikosti do 2,5 cm s nápadně zploštělým tělem se pohybuje pomalu po dně a své kořisti, drobného hmyzu a korýšů, se zmocňuje předníma nohama, které má jako kleště. Nápadné jsou dvě dýchací trubičky na konci zadečku, s jejichž pomocí dýchá atmosferický kyslík, aniž by se sama musela vynořit.
Zjara se tůně stávají útočištěm obojživelníků. V našem jezírku se rozmnožuje skokan hnědý (Rana temporaria). Samice naklade několik tisíc vajíček, která vypadají jako chomáče drobných kuliček, a samec je ihned oplodní. Vývoj obojživelníků probíhá přes pulce. Ti mají zpočátku vejčité tělo bez končetin a pohybují se pomocí ocasní ploutve, končetiny jim narostou až po několika týdnech.
V Balinském údolí se setkáte i se skokanem zeleným a ropuchou.
Ekosystém stojaté vody
V malých vodních nádržích, jako je tato, objevíme hlavně drobné organismy – řasy, sinice a bezobratlé živočichy. Pro jejich společenstva je nejdůležitější gradient od hladiny ke dnu, který je dán zejména intenzitou osvětlení. Hladina, kde lze získat maximum světla, bývá pokryta listy vodních rostlin. Povrchového napětí vody využívají i někteří živočichové -bruslařky, vodoměrky nebo vírníci. Ve vodním sloupci se pohybuje řada sinic, řas a drobných živočichů, které označujeme souhrnně jako plankton. Další skupina živočichů osidluje dno a příbřežní část nádrže, kde se schovávají hlavně mezi rostlinami.
Zdroj: Vladimír Makovský, Sádlo, Jiří a Storch, David: Biologie krajiny. Vesmír 2000.
Anděra, Miloš: Encyklopedie evropské přírody.Slovart, Praha 2007.
www.priroda.cz
