Kameny

Velké Meziříčí a území na jih od města leží v prostoru Třebíčského syenitového masivu. Syenit patří mezi žulové horniny, čili jde o hlubinnou vyvřelinu. Během pomalého tuhnutí magmatu docházelo ke krystalizaci minerálů, a proto je hornina zrnitá. Převládají zrna draselných živců a tzv. tmavé minerály (amfibol, biotit), křemen se vyskytuje pouze vzácně. V přidružených minerálech se vyskytuje také uran a thorium, které jsou spolu s vysokým zastoupením draslíku příčinou relativně vysoké přirozené radioaktivity.

Krajina v prostoru Třebíčského syenitového masivu je malebná a nezaměnitelná. Svébytnost jí dodávají hlavně mírná návrší s borovými lesíky a četné křovinaté nebo travnaté pahorky, nezřídka smohutnými balvany, jimiž je krajina doslova poseta. Tyto kulovité nebo žokovité balvany jsou vypreparovaná jádra velkých bloků horniny, které v průběhu dávné minulosti rozpukály a zvětraly, až z nich zůstaly jen tyto „malé" a odolné části.

V dřívějších dobách bylo takových balvanů v polích a v údolích daleko víc, ovšem mnohde posloužily jako zdroj kamene, zdroj obživy mnoha rodin. Vždyť daleko na všechny strany byla ceněna místní kamenná koryta, stírky, plotní sloupky, schody, ostění oken a dveří. Nejvýznačnější stavební památkou je bazilika svatého Prokopa v Třebíči (postavena 1240 – 1280), která je ze syenitu naprosto celá. Na cestách okolní krajinou však poutníka zaujmou především umně zpracované pilíře tradičních stodol. Kamenická výroba kvetla až do začátku 20. století, kdy začal být přírodní kámen nahrazován betonovými prefabrikáty. V kamenické tradici nyní v regionu pokračuje několik soukromých firem. Ušlechtilý kámen se však těží už jen v kamenolomu v Kamenné. Materiál je tam zpracován na rozměrné bloky, kamenické výrobky (řezané či štípané) a stavební kámen.

Dnešní krajina, kterou vidíte i zde okolo sebe, zdaleka nemá tolik ostrůvků s balvany, jako měla ještě i nedávná krajina našich dědů. Během období kolektivizace, scelování pozemků a nástupu zemědělské velkovýroby v polovině 20. století, byly tisíce kamenů odstřeleny nebo shrnuty buldozerem. Přesto to nestačilo k zániku typického krajinného rázu. Dnes jsou balvany ceněny jako působivý doplněk okrasných zahrad.

Jak vznikají skalní misky?

Kameny, které se nacházejí nedaleko před vámi, jsou pozoruhodné nejen tím, že se vůbec zachovaly, ale hlavně tím, že obsahují skalní misky. První (a v regionu nejčastější) typ misek vzniká na plochých vrcholech kamenů, ve kterých se může udržet loužička vody. Zmrzáním a rozmrzáním se uvolňují zrna kamene a postupně tak vzniká miska. Malá miska na zadním kamenu v trnkovém křoví je pěknou ukázkou. Stovky let pak udělají svoji práci. Většina zanikne tak, že kámen praskne, případně misky proerodují odtokovým žlábkem na bok (pak vznikají kamenná „sedadla"), nebo mohou projít i skrz, jak můžete pozorovat na největším z kamenů. Okrouhlé vybrání na přední stěně kamene představuje část stěny dávné misky. U nás jsou balvany s miskami obvykle obestřené příběhy. Někdy byly dokonce považovány za pohanská obětiště.

Druhý typ misek vzniká působením vodních proudů. Pokud navštívíte Řihákův mlýn za nízkého stavu vody, můžete v proudech přímo naproti mlýnu obdivovat krásné misky vytlučené oblázky, s nimiž si pohrávají vířivé proudy.

V našem regionu se vyskytují ještě další pozoruhodné kameny s dolíky, tentokrát ale vytvořené člověkem. Jsou to kolomazné kameny. Důlek byl ceněný jako nepropustné „dno", kam při pálení kolomaz stékala. Z prohlubně se obvykle odváděla provrtaným otvorem.