Lidé a řeka

Lidé se od nepaměti rádi usazovali u řek. Nejprve se ve vodě jenom koupali, pili ji a lovili v ní ryby. Později se naučili využívat její energii.

Starý mlýn

V údolině mlýn je starý,
zasypaný stromů dary,
vůní vody nasátý.

Pěšiny jej v lokty berou
a jen jednou cestou šerou
tajemnými zvířaty

neznámí tam vozí mletí.
Jedou z dálin nepaměti,
nezastaví před vraty,

vjíždějí i zavřenými,
jako do zdí hvozdu dýmy
večer z ohňů na ladech.

Mlýn je dlouho písní vítá,
stále touž, jak zrna žita,
jako téhož chleba dech.

Chválí úkryt ve štěpnici,
kouzla vody bledolící,
dary polí, cest a střech.

(Setba samot, 1936)

Bohuslav Reynek

Básník, grafik a překladatel, rodák z Petrkova u Havlíčkova Brodu, kde také prožil převážnou část života.

Lidé se od nepaměti rádi usazovali u řek. Nejprve se ve vodě jenom koupali, pili ji a lovili v ní ryby. Později se naučili využívat její energii. Na řece Balince stálo sedmnáct mlýnů. Jedním z nich byl Malostranský mlýn Jarolímův ve Velkém Meziříčí, v roce 1904 přebudovaný bývalým továrníkem Jelínkem na vodní elektrárnu, jež pak dodávala městu první elektrickou energii. Za zmínku rovněž stojí Doleželův mlýn, který se nachází na samém okraji východní strany obce Baliny. Mlýn zde vznikl již na konci 17. století a sloužil k mletí obilí a řezání klád na prkna. Je nejzachovalejším mlýnem na povodí Balinky, dodnes se v něm nachází mlecí zařízení. K mlýnu patřila i kolomaznice – jednoduché zařízení na pálení kolomazi, která se dříve užívala k mazání hřídelů a soukolí mlýna. Najdeme ji ve stráni nedaleko pod Balinami na pravém břehu Balinky. Jedná se o prohloubený zčásti převislý balvan uprostřed s otvorem.

Řeka na řadě míst vytváří rozsáhlé písčiny. Proud zde ztrácí sílu a písek se ukládá v mohutných náplavech. V minulosti byly takové náplavy těženy a písek se běžně používal na stavby, nedovážel se z daleka jako dnes. Říční písek Balinky byl též místními podnikateli zpracováván například do betonových sloupků, žlabů a ostění dveří. Dodnes je lze vidět leckde v okolí Velkého Meziříčí, poznají se podle velkých živcových zrn ve hmotě betonu. Těžbou písku se též předcházelo zanášení jezu.

Společné působení řeky a člověka může mít ovšem také důsledky nečekané a nežádoucí. Tak je tomu v případě, kdy řeka přispívá k šíření nepůvodních člověkem zavlečených rostlin. Mezi invazní druhy (jak také bývají označovány) patří i netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera). Její mohutné porosty objevíte i na březích Balinky (jedná se o nejvyšší evropskou jednoletku). Netýkavka, jejímž domovem jsou lesy severozápadu Himaláje, byla dovezena do Evropy jako okrasná rostlina v roce 1839, z území České republiky pochází první záznam o pěstování z roku 1846 a v roce 1896 se již udává jako zplanělá. O její další šíření se již od počátku 20. století postaraly řeky a v současnosti už tento druh obsadil všechny větší toky. Její mohutné populace bohužel potlačují výskyt domácích druhů.