Život v řece

Táhlé mělké písčiny s osamělými žulovými balvany střídají tůně v zátočinách. Říčka Balinka pramení severovýchodně od Arnolce v nadmořské výšce 680 m n.m. Své vody sbírá z Arnoleckých hor a široké Měřínské kotliny. Po celé délce svého toku přijímá mnoho potůčků a ve Velkém Meziříčí ústí zprava do řeky Oslavy ve výšce 425 m n.m. Celková délka toku je 47 km. V přírodním parku není tok upraven regulací břehů ani jinými zásahy.

Táhlé mělké písčiny s osamělými žulovými balvany střídají tůně v zátočinách. Jen v místech skalních prahů jsou krátké peřejnaté úseky. Scenérii řeky dokreslují břehové porosty rozsochatých olší a vrb.

Kromě běžných druhů ryb, jako je plotice a jelec tloušť, najdeme v Balince i chráněnou ouklejku pruhovanou (Alburnoides bipunctatus) a vzácnější mřenku mramorovanou (Noemacheilus barbatulus). Tato 7 – 15 cm dlouhá jakoby mramorová rybka s vousy kolem úst je názorným příkladem tzv. bentických ryb, které se nedovedou pohybovat mezi hladinou a dnem jako většina ryb, nýbrž jen zdánlivě poskakují po dně, protože mají zakrnělý plynový měchýř. Mřenka bývá ukryta pod většími kameny nebo pod převislým břehem a citlivými ústy loví larvy jepic, chrostíků a pakomárů.

Jeden z mála ptáků výlučně vázaných na řeku je skorec vodní. Často sedí někde uprostřed řeky na kameni, nebo létá bezprostředně nad vodní hladinou, a pak se náhle spouští pod hladinu. V potápění nemá mezi našimi pěvci konkurenta. Chodí pod vodou a pomáhá si přitom křídly, zobákem obrací oblázky, aby se dostal k drobným korýšům a larvám hmyzu.

Četné vizitky na březích zanechává vydra říční (Lutra lutra) - stopy otištěné v bahně, zbytky ryb a trus, kterými si značkuje teritorium. Je výborným plavcem a její potravu tvoří převážně ryby. Vlivem hubení vyder pro cennou kožešinu, pronásledování rybníkáři a znečištění došlo už koncem 19. století k značnému snížení jejího stavu a hrozilo dokonce její vymření, proto je vydra u nás chráněna zákonem.

Řeka jako ekosystém

V ekosystému řeky hraje hlavní roli trvalé jednosměrné proudění vody. Průtok vody v řece se mění během ročních období i nepravidelně podle počasí. Pro Balinku je typický silně rozkolísaný průtok díky velkému zastoupení polí v jejím povodí. Průměrný průtok Balinky u ústí do Oslavy činí 900 litrů za sekundu. Tekoucí voda modeluje koryto, přináší živiny, usnadňuje přísun kyslíku i šíření organismů. To vše má vliv na oživení tohoto prostředí.

V samotném korytu řeky najdeme jen velmi málo rostlin, proud a pohyblivé písčité dno znesnadňuje jejich uchycení. Avšak nižším rostlinám, jako jsou řasy, tyto podmínky vyhovují. Bohaté porosty vyšších rostlin najdeme na březích.
Bezobratlí živočichové obývají převážně dno, mají často nejrůznější příchytné orgány, jiní žijí pod kameny nebo jsou zahrabáni. Mnohé formy jsou alespoň zploštělé.

Dominantními obratlovci jsou samozřejmě ryby, které jsou tomuto prostředí přizpůsobeny prakticky vším. Další skupiny obratlovců – ptáci, savci již nejsou výlučně vázaní na vodu, ale vstupují do ní obvykle jen na určitou dobu, zejména při hledání potravy.

Řeky mají zázračnou schopnost samočištění. Podílejí se na něm zejména bakterie, prvoci i různí vícebuněční živočichové, důležitou roli hrají také rostliny.

Zdroj: Sádlo, Jiří a Storch, David: Biologie krajiny. Vesmír 2000.
Anděra, Miloš: Encyklopedie evropské přírody.Slovart, Praha 2007.
www.priroda.cz