Bobr a vydra
Vydra říční
Vydra říční je elegantní lasicovitá šelma výborně přizpůsobená k životu ve vodě a lovu ryb. Pod vodou vydrží až 5 minut a uplave 400 m. Žije samotářsky v řekách, kde si hájí teritorium zahrnující vždy alespoň 10 km toku, plus okolní rybníky. Přítomnost vydry poznáme podle typických stop a podle trusu se šupinami, kterým značkuje teritorium.
Pronásledovaná byla odnepaměti. Nejen proto, že byla vždy považována za škůdce ryb, ale i pro svůj kožich vynikajících vlastností. Vydra říční se v minulosti na Velkomeziříčsku vyskytovala vždy vzácně, ale zřejmě nikdy úplně nevymřela na rozdíl od jiných rozsáhlých území. Nemáme mnoho přesných záznamů, ale vydra se docela běžně traduje ve vyprávění mlynářů a rybářů. Pravidelně bývala pozorována ještě po napuštění přehrady Mostiště, nicméně mezi léty 1965 až 1990 byla zaznamenávána jen zřídka a její osídlení zde nebylo trvalé. Od konce 20. století opět přibývá a je stabilní součástí naší fauny. Nejprve osídlila Balinku a pak i další toky a širší rybniční krajinu. Zde ovšem páchá velké škody na rybách. Ztráty jsou majitelům kompenzovány státní ochranou přírody, což je zřejmě nezbytné pro udržení smíru, tedy udržení vydry v naší krajině.
Bobr evropský
Bobr evropský patří mezi hlodavce a s hmotností až 30 kg je zdaleka největším hlodavcem starého světa. Žije rodinným životem a dožívá se až 30 let. Prozradí se kácením stromů a většinou i stavbou hrází na tocích. Loven byl pro maso, pro voděodolný kožich a pro tzv. bobří stroj, jenž poskytoval nesmírně ceněný výměšek mazových žláz používaný v tradičním léčitelství a farmacii. Bobr se k nám vrátil po roce 2000. Nemáme zprávy o době jeho vyhubení přímo v našem regionu, ale stalo se tak jistě dlouho před smrtí posledního jihočeského bobra roku 1853.
V západní Evropě je záchrana bobra úspěšně koordinována mezinárodně od konce 2. světové války, proto byl návrat bobra k nám jen otázkou času. Přes sezónu se pase na trávě a vytváří porosty docela podobné loukám. Teprve před zimou začíná kácet stromy a stahovat větve pod vodu, čímž si vytváří zásoby na zimu. Chutná mu kůra, lýko a pupeny vrby i osiky, nepohrdne ale ani břízou a dalšími dřevinami. Důkladné a důmyslné hráze a dřevem opevněné hrady vytváří jen na malých tocích. U nás na Křivém potoce mezi Měřínem a Černou. Na větších tocích spíše hrabe nory v březích a umisťuje je vždy k tůním s hlubokou vodou, jako na Balince mezi Uhřínovem a Balinami.
Je pozoruhodné, že má například i pojem o prostorové velikosti potřebného životního prostoru. Pokud se mu zdá, že jeho úsek je příliš zastíněný, jednoduše porazí pár stromů navíc. Vytváří si tak dostatečně velkou světlinu, která dokáže bobří rodinu uživit. Dřeviny pak udržuje celkem inteligentním způsobem, aby mu poskytovaly potravu dobré jakosti. Dokáže revitalizovat potoky a celé nivy, jak předvádí na již zmíněném Křivém potoce. Bobří mokřad tam má úžasný význam pro čištění vody, a pokud bychom chtěli postavit stejně účinné zařízení, investice by dosahovala statisíců korun. Problematické je v tomto případě umístění, které se pochopitelně nelíbí zemědělcům ani správci silnice. Přínos pro společnost v podobě obnovy ekosystémových služeb mokřadů je neoddiskutovatelný, a to ještě nemluvíme např. o úžasném dopadu na zvýšení biodiverzity. I proto bychom bobra měli na Velkomeziříčsku chtít.
Bobr na Křivém potoce - FOTOGALERIE