Putování světem bezobratlých v Nesměřském údolí
Nahmatejte svět žížal!
Tělo žížaly je tvořené prstenci. Při jemném promnutí tenké pokožky ucítíte její štětinky. Také díky tomuto znaku ji odborníci řadí mezi máloštětinatce. V Čechách žije zhruba 50 druhů žížal, některé dokonce pod vodou. Nejrozšířenější je žížala obecná a žížala hnojní.
Na 1 m2 půdy žije kolem třiceti žížal. Protože stráví většinu svého života pod zemí, nepotřebují zrak. Mají pouze světločivné buňky po celé délce těla, které jim pomáhají schovávat se před světlem.
Pod zemí se žížala orientuje pomocí hmatu. Má takzvaný hmatový prstík. V Nesměřském údolí můžete se zavřenýma očima projít prsty žížalí bludiště a najít správnou cestu k cíli.
Zahrajte si s kobylkou!
Ve světě hmyzu není k zahození fráze „posloucháš kolenem". Sluchový orgán má řada druhů na nohou - v horní části holení. U sarančat by výraz mohl být ještě peprnější, neboť „uši" mají na zadečku.
My si necháme ty svoje raději na hlavě a zaposloucháme se do cvrkání kobylky zelené. Cvrká za pěkného počasí od poledních až do nočních hodin. Zvuk vyluzuje třením předních křídel o sebe. Sameček se tak snaží přilákat samičku. Podobně vyhrávají i cvrčci a krtonožky.
Cvrkání sarančat vzniká třením zadních nohou o křídla a výrazné hluboké bzučení čmeláka či pisklavý tón komára je způsoben naopak máváním křídel. V Nesměřském údolí na vás čekají netradiční hudební nástroje.
Co voní lýkožroutovi?
Lýkožrout smrkový (kůrovec) je považován za největšího škůdce lesů. Prostřený stůl mu nabízí dnešní civilizace, která se rozhodla pěstovat lesy tvořené jedním druhem stromu.
Nejdůležitější ze všech smyslů je pro lýkožrouta čich. Pomocí něj dokáže najít smrk, který je nemocný, poškozený či jinak oslabený. Samec v něm vyhlodá snubní komůrku a začne produkovat speciální vůni - takzvaný agregační feromon. Tím láká do svého požerku samičky a také další samce, kteří vytvářejí nové požerky. A pokud je strom již zcela obsazen, dají to kůrovci opět najevo jiným typem vůně (feromonu).
V Nesměřském údolí si můžete vyzkoušet pomocí čichu najít ten správný strom.
Jak to vidí motýlice?
Motýlice nás zaujmou kovově modrými křídly, která v klidu skládají lícem k sobě. Tento druh vážek potkáme nejčastěji u řek a pomalejších potoků. Jsou dravé a loví v letu komáry, mouchy a další drobný hmyz.
Orientují se zrakem, proto jejich složené oči, tvořené více než 20 tisíci malých oček, zabírají větší část hlavy. Jejich obraz světa se podobá mozaice. Velké množství oček umožňuje motýlici jakési primitivní prostorové vnímání. Neumí sice zaostřovat, ale horní menší očka mají za úkol vyhledávat kořist proti obloze, spodní vidí více nablízko a jsou citlivější na barvy.
V Nesměřském údolí si můžete vyzkoušet pohled na svět trochu jinýma očima.
Co chutná pestřence?
Pestřenky, nazývané lidově vosičky, jsou hojně rozšířeným dvoukřídlým hmyzem. Larvy si často pochutnávají na mšicích, sviluškách a třásněnkách, dospělí jedinci se živí nektarem a pylem kvetoucích rostlin.
Svoji potravu ochutnají ještě dříve, než ji vezmou do úst. Mají totiž chodidla pokrytá hustým kartáčkem chloupků, jež pomocí elektrických signálů informují mouchu o chemické skladbě látky, na kterou šlápla. A teprve když je daná věc k snědku, přichází na řadu ochutnávání pomocí jazýčku. Zvláště v oblibě mají pestřenky rostliny z čeledi miříkovitých, nebo také řebříček, mochnu či rozchodník. A co vy?
Víte, jak chutnají plané rostliny? Přijďte si otestovat své znalosti do Nesměřského údolí.