Milí návštěvníci, turisté, pocestní, poutníci!

Přijměte prosím pozvání na cestu krajem říčních údolí, z nichž každé je tolik jiné a proměnlivé během ročních období, že vás vždy dokáže překvapit krajem polních cest lemovaných prací předků, šípkem i zpěvem skřivana; krajem zádumčivých balvanů, jenž vás nutí společně s básníky přemýšlet o pomíjivé povaze bytí. Ať už se na cesty krajinou vydáte pěšky nebo na kole, vězte, že se dostanete na místa, kde se zastavíte, zpomalíte, uberete tempo. Je zcela na vás, nakolik se vám cesta stane cílem, nakolik dovolíte, aby vás krajina prostoupila a provázela.

Šťastnou cestu!
  • 03
  • 06
  • 07
  • 14
  • 11
  • 08
  • 04
  • 01
  • 02
  • 05
  • 12
  • 09
  • 10
  • 13
  • 15

 

Louky a pastviny

Bm6 1Původní louky v údolí byly většinou rozorány a osety výnosnými druhy travin. Cenné jsou suché meze a stráně s kostřavovými trávníky.


SAMOTA

Je léto. Kolébavou
si píseň zpívá les.
A já jdu svěží travou
po luhu lesním kdes,

skok stínů rychloletý
jak blesk se přechýlí
a přes trávy a květy
se třesou motýli.

Skrz jepic tiché roje
do sněhu jahodin
a průlinami chvoje
zář stéká v mrtvý stín, ty
lehneš v trávu, blízký
zvuk slyšíš píšťaly
a útlé šumí lísky,
jako by plakaly.

....

Neslyšet prací stopy
ni mozků vírný spěch –
tu v zlato jen se topí
trav moře v tichých snech,
nic nepatří ti v světě
a ničí nejsi též,
jen země této v květě,
kde jednou spočineš.

(Soucit a vzdor, 1894)

Antonín Sova

Básník a prozaik, přední představitel symbolismu. Narodil se v Pacově v rodině venkovského učitele. Do nedalekého Uhřínova jezdil navštěvovat svého přítele Jana Zahradníčka.

Bm6 2Louky a pastviny mají v krajině Balinského údolí staletou tradici. Jejich historie sahá do doby záhy po kolonizaci kraje člověkem (12. až 14. století). Květena a zvířena původních luk se vyvíjela mnoho staletí samovolně. Člověk je samozřejmě ovlivňoval kosením, pastvou, v malé míře hnojením a řízením vodního režimu. Veskrze byl však porost trávníku určován přírodními podmínkami a procesy. Na louky a pastviny se rozšířily jen ty druhy rostlin a živočichů, které se na pravidelné a neměnné hospodářské postupy adaptovaly.

Bm6 3Bohužel těch původních, prastarých luk se dochovalo velmi málo. Rapidní úbytek je možné datovat do druhé poloviny 20. století. Louky byly obyčejně odvodněny drenáží, posléze rozorány; půda pohnojena a povápněna. Konečně byly osety výnosnými druhy travin. Květnaté polní meze byly rozorány, původní drobné pastviny opuštěny. Stylem hospodaření se louky přiblížily polím. Tradiční louky a pastviny jsou v dnešní krajině vzácností. I laik je pozná podle toho, že na nich od jara do pozdního podzimu stále „něco kvete", že jsou rájem motýlů a jiného hmyzu, že voní. V přírodním parku je takových míst poskrovnu.

Bm6 4Nejvíce rozšířenými typy mokrých luk v nivě Balinky byly aluviální psárkové louky (zjara zaplavované pozemky), místy inklinující k pcháčovým loukám (trvale mokrá stanoviště) a květnatým ovsíkovým loukám (ani suchá ani mokrá – mezofilní – stanoviště). Zachovalé psárkové louky se zjara prozradí výskytem sasanky hajní a křivatce žlutého.
Křivatec žlutý (Gagea lutea) je typickou jarní bylinou vlhkých luk. Tato nenápadná rostlinka s uzoučkými okvětními lístky, které vynikají krásnou žlutou barvou, vyrůstá z menší cibule. Její jméno bylo odvozeno ze staročeského slova křívati – nabírati sil.

Bm6 5Pro přírodní park jsou příznačné výslunné suché meze, remízky a stráně s kostřavovými trávníky mělkých půd. Právě do nich proniká z jihu několik teplomilných druhů, např. radyk prutnatý, bojínek tuhý a rmen rakouský. K běžnějším druhům patří mateřídouška, rozchodník ostrý a mochna jarní..

Louka jako ekosystém

Základem luční vegetace jsou trávy. Trávy patří díky svým adaptacím k nejúspěšnějším rostlinám. Z větší části se ukrývají v podzemí (až dvě třetiny rostlinného těla), v dlouhých kořenech ukládají většinu zásob, pod zemí mají i oddenky sloužící k nepohlavnímu rozmnožování. Díky tomu jsou chráněny před spásáním a sečením a mohou nadzemní části rychle obnovit.


Zdroj: Mackovčin, Petr a kol.: CHÚ ČR - okres Žďár nad Sázavou. AOPK, Brno 2002.
Sádlo, Jiří a Storch, David: Biologie krajiny. Vesmír 2000.
Anděra, Miloš: Encyklopedie evropské přírody.Slovart, Praha 2007.
www.priroda.cz