Krajina Velkomeziříčska
Vývoj terénu
Současná tvář naší krajiny je výsledkem procesů trvajících miliony let. Přeměněné horniny (předprvohorní ruly a granulity), jež budují krajinu na sever od Velkého Meziříčí, jsou nestaršími na našem území. Ne náhodou jsou proto předmětem zájmu naší i světové vědy. Vznikly ze sedimentů při dávných horotvorných procesech. Sedimenty pohřbené ve velkých hloubkách při vrásnění vznikajícího horstva byly za vysokého tlaku a teploty přeměněny. Vytvořilo se též granitové (žulové) jádro. Od doby, kdy v našem prostoru existovalo horstvo snad podobné Himálajím, se měnilo klima i poloha kontinentální kry Českého masivu tak, jak putovala po Zemi.
Bobr a vydra
Vydra říční
Vydra říční je elegantní lasicovitá šelma výborně přizpůsobená k životu ve vodě a lovu ryb. Pod vodou vydrží až 5 minut a uplave 400 m. Žije samotářsky v řekách, kde si hájí teritorium zahrnující vždy alespoň 10 km toku, plus okolní rybníky. Přítomnost vydry poznáme podle typických stop a podle trusu se šupinami, kterým značkuje teritorium.
Básníci naší krajiny
Na Velkomeziříčsku žili, inspirovali se a tvořili velikáni naší poezie 20. století. Spojení tvorby s krajinou, její přírodou a zdejším lidem je bytostné, hluboké, přesahující běžné roviny našeho vnímání.
Louky a pastviny
Louky neodmyslitelně patří ke kulturní krajině Vysočiny. Určitě všichni považujeme za krásnou tu mozaiku pro náš kraj typickou - to střídání lesů, rybníků, luk, polí a sídel, kde je jednou jásavé, hravé a barevné, jindy zádumčivé nebo až ponuré. Louky dodávají krajině na barevnosti a vůni, umocňují rozměr našeho sepětí s místy, která máme rádi. Zejména tradiční louky, též i pastviny, na stráních a mezích hýří od jara do podzimu rozličnými květy a vybízejí nás k zastavení a spočinutí.
Polní krajina
Kulturní krajina vznikla zde na Velkomeziříčsku během posledních nejvýše devíti set let. Tím se liší od starých sídelních oblastí zahrnujících širší Polabí, jižní Moravu a moravské úvaly, kde lidé trvale žijí a ovlivňují tvář krajiny nepřetržitě již dlouhé tisíce let. Kolonizace Vysočiny měla do jisté míry „developerský" charakter, neboť jejím motorem bylo dobývání kovů, pokoření pralesa a zisk nové zemědělské půdy. Na nová území se pouštěli odvážlivci za snem o lepším živobytí nebo přímo zbohatnutí. Zprvu jakoby neomezené zdroje se ale rychle tenčily.
Rybníky
Ke krajině Velkomeziříčska neodmyslitelně patří rybníky. Jejich historie je velmi stará a ty nejstarší vznikaly již záhy po kolonizaci kraje. Víme, že největší rybník na Velkomeziříčsku – Netínský Velký, byl v roce 1414 prodán, tedy musel existovat ještě dříve. Jeho masivní hráz navíc ukazuje, že v minulosti v něm bylo více vody a měl podstatně větší rozlohu než dnes. Rybníky byly nejprve zakládány v příhodných rovinatých a bažinatých polohách, později i na místech méně příznivých. K jejich zakládání se nejvíce hodily plošiny okolo Netína a Křižanova.
Živočichové kulturní krajiny
Polní krajina je někdy označovaná termínem kulturní step. Pokud by člověk v minulosti nezasáhl do vývoje, tak by ji pokrývalo nedozírné moře bujných lesů. Některé části lesem zůstaly, ale většina krajiny byla přeměněna na kulturní louky a zejména na pole. Z mnoha pohledů kulturní krajina skutečně stepní prostředí připomíná a vidí to tak i živočichové a rostliny. Například obyčejný skřivan polní je typickým ptákem širých stepí.
Kulturní lesy
Lesy v okolí Velkého Meziříčí jsou převážně kulturní lesy smrkové. V krajině na jih od města tvoří velký podíl borovice, která dobře prosperuje na suchých stanovištích, zejména na svazích říčních údolí. Zdaleka tomu tak nebylo vždy. V dávné minulosti pokrýval celý náš kraj souvislý listnatý prales. První hmatatelné ovlivnění krajiny člověkem zjišťujeme až v období asi přes devíti sty lety.
Přírodě blízké lesy
Pro pochopení vývoje a současného stavu lesů se musíme vrátit nejméně o tisíce let zpátky. V té době pokrývaly centrální část Vysočiny bujné pralesy se vším všudy - se zubry, jeleny, losy, medvědy a vlky. Prales to byl nejen jedlobukový, jak je obecně známo, ale významně byly zastoupené i náročnější listnáče jako javor klen a mléč nebo jilm horský. Okolí města zůstávalo pralesem do 12. století, kdy začíná plošná a plánovitá kolonizace území Vysočiny.
Rekreace, turistika, chataření
Říční údolí v okolí Velkého Meziříčí jsou vyhledávanými turistickými cíli. Těžko říci, je-li motivem návštěv pohodlná cesta a jasný směr, závětří, jež údolí poskytují v brzkém jaru, paleta letních vůní, nebo množství přírodních krás a tvarů. Každé údolí, do něhož se z Velkého Meziříčí vydáme, má svůj osobitý styl. Balinské zaujme řekou meandrující ve svěžích loukách, klidem kulturní krajiny a ospalými vesnicemi. Nesměř po proudu Oslavy pod městem zase láká poutníky proudem řeky s majestátnými oblými kameny, které ztělesňují cosi neměnného.
Osídlení
Až do 12. století byl na Vysočině prales a území bylo pohraničním hvozdem mezi Čechami a Moravou. Procházely tudy již od pravěku dálkové komunikační trasy. První osady se nacházely na důležitých místech podél stezek, u křižovatek a brodů. A to je i případ Velkého Meziříčí, které leželo na Libické stezce procházející z Polabí na Moravu. Později se stezky rozšířily směrem k Jihlavě, Brnu a Třebíči.
Křoviny
Krajinný ráz Velkomeziříčska nezaměnitelně dotváří křoviny a těžko si představit malebná zákoutí bez nich. Křoviny dávají krajině barevnost, ať už oznamují opravdový nástup jara záplavou květů, nebo barevnou melancholii vrcholícího babího léta. Ano i v zimě, kdy šípky ještě neobrali ptáci, kdy černé trnky s čepicí sněhu trčí z jiskřící bílé pláně a jehnědy lísek čekají na příchod příštího jara, jsou křoviny krásné. Nadto poskytují vůni, sem tam i něco na zub nebo i jen závětří, jež ocení poutník hlavně během prvních jarních dnů. Křoviny dotváří a rámují krajinné scenérie nebo se stávají i středobodem kompozice.
Kameny
Velké Meziříčí a území na jih od města leží v prostoru Třebíčského syenitového masivu. Syenit patří mezi žulové horniny, čili jde o hlubinnou vyvřelinu. Během pomalého tuhnutí magmatu docházelo ke krystalizaci minerálů, a proto je hornina zrnitá. Převládají zrna draselných živců a tzv. tmavé minerály (amfibol, biotit), křemen se vyskytuje pouze vzácně. V přidružených minerálech se vyskytuje také uran a thorium, které jsou spolu s vysokým zastoupením draslíku příčinou relativně vysoké přirozené radioaktivity.
Ryby řeky Oslavy
Pramenná oblast Oslavy leží v kopcích na sever a západ od Velkého Meziříčí. Vlastní pramen najdeme nad Babínským rybníkem kousek od Žďáru nad Sázavou. Ve Velkém Meziříčí Oslava přibírá vody Balinky a přes ves Oslavu, kde opouští Velkomeziříčsko, směřuje dál na jihovýchod. Její vody se pak postupně mísí s vodami Jihlavy, Dyje, Moravy a Dunaje, kterým časem dospějí až do Černého moře.