Přírodou Balinského údolí
Lesní porosty
Lesní porosty jsou většinou tvořeny kulturními smrčinami, jen v místech skalních výchozů se na mělkých půdách více uplatňuje borovice lesní.
Hlas domova
Hlas domova nepromlouvá z nebe
Vychází
z vanoucího větru a šumění stromů
ze síly mlčenlivých kmenů.
z prastarého zdiva
které milosrdný čas
na vzdory živlům
zachovává pro budoucí.
Hlas domova
je pohlazení kůry stromů
vůně rozkvetlé louky
dotek listu malinového keře
i procházka lesní tišinou
Je umocněn přítomností lásky
úcty
pochopení
touhy po splnění přání dosud nevyřčených
víry v nesmrtelnost
prostřednictvím nových zrození.
Hlas domova
(Bohumila Málková; Vysočina, kraj šípků a jeřabin, 2004)
Lesy zaujímají více než 50% území přírodního parku a na strmých svazích tvoří poměrně souvislý komplex.
Lesní porosty jsou většinou tvořeny kulturními smrčinami, jen v místech skalních výchozů se na mělkých půdách více uplatňuje borovice lesní, výjimečně se tu setkáváme s původním dubem zimním. Lesy původní dřevinné skladby (suché doubravy, dubohabřiny a bučiny) se v území prakticky nevyskytují.
Ochranářsky zajímavé jsou suché bory na skalních výchozech, kde roste dnes již velmi vzácný kociánek dvoudomý (Antennaria dioica) – drobná slaměnka s purpurově červenými nebo bílými květy a bíle plstnatými lístky z čeledi hvězdnicovitých. Tento druh je řazen k silně ohroženým druhům, protože z mnoha lokalit u nás vymizel.
Stinné skalky porůstá osladič obecný – kapradina s celokrajnými úkrojky listů a s jedlými kořeny. Za zmínku stojí i keře zimolezu černého a růže převislé.
Pravidelně zde hnízdí puštík obecný (Strix aluco), sova střední velikosti. Je to noční lovec, jehož přítomnost nám prozradí protáhlé a tklivé houkání „hu-húúúúúúú". Pár spolu žije celý život.
Datel černý (Dryocopus martius) je velice plachý pták, a tak ho v přírodě spíše uslyšíte, než uvidíte. Datel umí výborně šplhat. Při hledání potravy se přidržuje kůry silnými drápy, dlouhými ocasními pery se opírá o kmen, zatímco zobákem vysekává dřevo. Živí se mravenci, brouky a larvami a kuklami hmyzu. Hnízdí v dutině, kterou si vytesává do kmene stromu. Příznivým prostředím pro jeho život jsou staré borové lesy.
Les jako ekosystém
Základním stavebním prvkem lesa a nejdůležitějším faktorem, který určuje celé společenstvo, jsou stromy. Stromy potlačují vliv okolního prostředí a vytváří si prostředí vlastní. V lese je výrazně odlišné mikroklima, vlhkost i světelné podmínky. Životní strategie stromů spočívá v tom, že pro stavbu svého kmene používají odumřelé buňky (živé buňky jsou jen na povrchu pod kůrou) a díky tomu dosahují takové výšky, že nemusí s nikým soupeřit o světlo.
Naprostá většina zdejších lesů je přeměněna lesním hospodařením. Obecně lze říci, že kulturní lesy jsou druhově chudší, a to se týká jak rostlin zastoupených v podrostu, tak živočichů. Při zběžném pohledu si z drobných tvorů všimnete jen několika druhů pavouků, měkkýšů a různého hmyzu. Když budete pátrat pod kameny a v pařezech, objevíte i nějaké zemní korýše, stonožky a mnohonožky. Z obratlovců jsou nejnápadnějšími obyvateli ptáci, drobní hlodavci (norníci, myšice a rejsci) a šelmy jako kuna, jezevec či liška. Velkým býložravcům (srnec či prase divoké) slouží les jako úkryt a za potravou vycházejí do širokého okolí.
Zdroj: Mackovčin, Petr a kol.: CHÚ ČR - okres Žďár nad Sázavou. AOPK, Brno 2002.
Sádlo, Jiří a Storch, David: Biologie krajiny. Vesmír 2000.
Anděra, Miloš: Encyklopedie evropské přírody. Slovart, Praha 2007.
www.priroda.cz
